,

Stéla památníku Brána ke svobodě

Kutra, Josef
18. 9. 1955 – 28. 8. 1984
Státní příslušnost: Československá republika
Místo narození: Olomouc, ČSR
Poslední adresa:  
Povolání: řidič
Místo úmrtí: Bavory, ČSSR
Příčina úmrtí: při havárii rogala
Hrob:  
Souvislosti:  
Anotace:  
Příbuzní:  
Poznámky:  
Zdroj:  
Máte další informace? Napište nám, prosím. Děkujeme.

Událost

Dva muži si sestrojili rogalo, které je mělo přenést na druhou stranu železné opony. Věnovali čas důkladné přípravě, rogalo opatřili motorem z legendárního trabanta, tehdy dosažitelného vozítka vyráběného v bývalém východním Německu.

Josefu Kutrovi z Olomouce bylo v té době devětadvacet let, jeho příteli Jiřímu Jedličkovi o rok méně. Oba muži byli zruční; Kutra pracoval jako řidič, Jedlička byl autolakýrník. A oba toužili usadit se v USA. Jenže hranice pro ně byly nepřekročitelné.

Útěk si naplánovali na noc z 27. na 28. srpna 1984. Jenže skončil tragicky. Okolnosti stále nejsou zcela vysvětlené. Každopádně trosky rogala zaujaly sedmdesátiletého hlídače zemědělského družstva v Bavorech Rudolfa Pitru. A ten nález ohlásil. Bylo to dne 28. srpna 1984 v 7.00 hodin ráno. Na místě nenašel jen rogalo, ale také poházené kusy oblečení a stopy od krve.

Protože bylo jasné, že oba muži museli skončit v nemocnici, rozběhla StB pátrání. Odvezli si rogalo do Brna na expertizu.

Oba muži mezitím skutečně skončili v brněnské úrazové nemocnici, kam je dovezli Jedličkovi příbuzní. Kutra tam zemřel ještě týž den. Lékaři o jeho život bojovali tři hodiny. Jeho kamaráda Jedličku čekalo půlroční léčení a potom kriminál. Přestože předstíral, že se stal – stejně jako jeho kamarád – obětí dopravní nehody, vyšetřovatelům bylo brzy vše jasné.

Co způsobilo nehodu, není dodnes zcela jasné. Muži startovali v noci, což bylo samo o sobě nebezpečné. Ale rogalo měli vyzkoušené a věděli, že unese oba. Podle Jedličky mohla za nehodu prasklá vrtule; praskla hned po startu.

Jedlička byl sice později za pobyt ve vězení odškodněn, ale nepovedený útěk se pro něj stal největším životním zklamáním. Nejenže při něm ztratil přítele, ale kvůli nehodě měl i zdravotní následky. Po pádu železné opony se rozjel do Rakouska, do míst, kde chtěli původně s rogalem přistát. Díval se na Pálavu z druhé strany.

Ti dva těžce zranění muži skončili v brněnské úrazové nemocnici brzy ráno 28. srpna 1984. Dovezli je tam příbuzní a předstírali, že se stali obětí dopravní nehody.

Jmenovali se Josef Kutra a Jiří Jedlička. Byli z Olomouce. Kutrovi bylo tehdy devětadvacet, jeho příteli o rok méně. Jenže Kutra hned v nemocnici umírá. Lékaři o jeho život bojovali tři hodiny. Marně. Jeho kamaráda Jedličku čekalo půlroční léčení. A potom: kriminál.

Oba muži se totiž nestali obětí srážky s nákladním autem, ale havarovali při pokusu o přelet železné opony motorovým rogalem.

Stalo se to pod Pálavou poblíž obce Bavory nedaleko Mikulova.

Byl to odvážný plán a mohl vyjít. Dva muži si sestrojili rogalo, které je mělo přenést na Západ. Věnovali čas důkladné přípravě, rogalo opatřili motorem z legendárního trabanta, tehdy dosažitelného vozítka vyráběného v bývalém východním Německu.

Josefu Kutrovi z Olomouce bylo v té době devětadvacet let, jeho příteli Jiřímu Jedličkovi o rok méně. Oba muži byli zruční; Kutra pracoval jako řidič, Jedlička byl autolakýrník. A oba toužili usadit se v USA. Jenže hranice pro ně byly nepřekročitelné.

Útěk si naplánovali na noc z 27. na 28. srpna 1984. Jenže skončil tragicky. Okolnosti stále nejsou zcela vysvětlené. Každopádně trosky rogala zaujaly sedmdesátiletého hlídače zemědělského družstva v Bavorech Rudolfa Pitru. A ten nález ohlásil. Bylo to dne 28. srpna 1984 v 7.00 hodin ráno. Na místě nenašel jen rogalo, ale také poházené kusy oblečení a stopy od krve.

„V 7.00 hod. nalezl hlídač JZD Mikulov, farma Bavory, okres Břeclav, mimo hraniční pásmo v prostoru skládky-smetiště u obce Bavory havarované Rogallovo křídlo opatřené dvoupístým motorem a dvoulistou vrtulí, které bylo amatérsky vyrobeno,“ uvedl kapitán Vorlíček do denního hlášení o událostech na státních hranicích. „V místě havárie byly nalezeny tyto věci: 1 pár dámských polobotek, 1 teniska – Puma, kapesní slovník Anglicko-český a Německo-český a pánský pásek od hodinek. Část věcí byla silně zakrvácena,“ pokračoval Vorlíček v popisu místa činu. A hlášení obsahovalo ještě jednu důležitou informaci: pachatelé nebyli nalezeni.

Pohraničníci okamžitě zahájili pátrání v terénu, uvědomili policii (Sbor národní bezpečnosti) a tajní policisté si odvezli rogalo do Brna na expertizu.

V té době už „pachatelé“ leželi v brněnské úrazové nemocnici a Jedlička toužil po dvou věcech: aby oba ve zdraví přežili a policisté je nenašli. Nevyšlo ani jedno, ani druhé.

Kutra zemřel v nemocnici pouhou hodinu poté, co hlídač Pitra našel zakrvácené zbytky rogala na smetišti.

Jeho kamaráda čekalo půlroční léčení a potom kriminál.

Přitom na začátku to vypadalo docela nadějně. Řidič Josef Kutra se svým přítelem autolakýrníkem se rozhodli zkusit štěstí za oceánem. Vybrali si však špatnou dobu. Krátce předtím totiž Jiřího švagr emigroval – nevrátil se ze zájezdu na zimní olympijské hry do jugoslávského Sarajeva. Obezřetní tajní policisté proto sebrali pas i Jiřímu Jedličkovi. Josef Kutra i Jedlička si však věděli rady: z trubek si sestrojili rogalo a rozhodli se, že na něm oba odletí do Rakouska. Pomohou jim i Jiřího otec a bratr.

Na akci se podle Jiřího Jedličky připravovali asi půl roku. Kostru udělali z trubek. Doma. Podle rogala, které viděli u kamarádů. Pak si vyhlédli místo pro přelet. Na Pálavě byli asi pětkrát nebo šestkrát. A vybírali pečlivě. Na rakouské straně, za moravským Mikulovem, viděli malé letiště, tam se rozhodli přistát.

Chtěli do Ameriky, do svobodné země. Tak to alespoň tehdy cítili. Jiřímu Jedličkovi tehdy bylo osmadvacet a Kutra byl o rok starší. Neměli ani příliš promyšleno, jak se za oceánem budou živit, na cestu si přibalili slovníky, aby se domluvili německy a anglicky.

Pak přišla ona kritická noc z 27. na 28. srpna.

Vybrali si tu noc, protože bylo krásné počasí. Místo ke vzletu leželo na kopci, na hřebeni Pálavy, mezi obcemi Bavory, Klentnice a Mikulov. Na místo startu dorazili autem, dovezl je tam Jiřího otec, Josef. Tomu ještě vypomáhal i Jiřího bratr. Komunistický prokurátor je za to později obžaluje hned z několika trestných činů: pomoc k trestnému činu opuštění republiky, pomoc k trestnému činu porušování předpisů o mezinárodních letech a Josef J. starší bude mít na krku navíc i křivou výpověď.

Ale na to v té chvíli nikdo nemyslí. Oba dobrodruhové se ještě za tmy chystají ke startu. Je hluboká noc, asi dvě hodiny po půlnoci. Josef Jedlička starší se je sice snaží přesvědčit, aby počkali do rozednění, ale neúspěšně. A to byla chyba.

V ten okamžik však už Jiří Jedlička usedá na klín připoutanému Josefu Kutrovi. Má za úkol řídit, jak si to vyzkoušeli už dříve. Podle výsledků policejního šetření se jim kvůli chybě při řízení namotalo do vrtule lanko plynu. To způsobilo pád stroje. Jiří Jedlička to hodnotil později trochu jinak. Podle něj pád stroje způsobila prasklá vrtule. Praskla prý hned po startu.

Pak už přišel pád. Na první pohled ten výškový rozdíl tak velký není. Pouhých pět metrů. Ale s těžkým rogalem a za tmy to skončilo špatně. Velmi špatně. Josef Kutra měl prasklou lebku, poranění plic, srdce, mnohačetné zlomeniny rukou, nohou, žeber. Svým způsobem Jiřího Jedličku, který mu seděl na klíně, zachránil. Nemohl přežít. Jedlička měl „jen“ zlomenou nohu, zlomeniny žeber a další drobnější zranění.

„Blesklo mi hlavou, jestli to přežiji. Bál jsem se,“ vzpomíná.

Oba muži, kteří čekali dole, sice nic neviděli, ale podle přerušeného hučení motoru poznali, že se start nepovedl. Začali trosečníky zoufale hledat.

Vlastně tam vůbec neměli být. Podle původní dohody totiž měli odjet z místa pryč hned ve chvíli, kdy rogalo začne startovat. To, že domluvu nedodrželi, trosečníkům pomohlo. Našli je nad ránem, naložili do auta a zavezli do brněnské úrazové nemocnice. Bylo pět hodin, začínalo svítat.

Za tři hodiny už Josef Kutra nebyl mezi živými. Zemřel v osm hodin deset minut.

Věděli, že po nich půjdou. Josef Kutra nebyl už při převozu při vědomí, ale s Jiřím Jedličkou se alespoň domluvili, že budou neštěstí vydávat za autonehodu. V nemocnici jednoduše řeknou, že je srazil neznámý řidič. Nevyšlo to.

Věci, které ztratili na místě, je prozradily. Sportovní boty, řetízek od hodinek, slovníky... Ale hlavně bylo policistům jasné, že těžce zranění muži museli okamžitě poté skončit v některé blízké nemocnici. Když si zjistili, že do brněnské úrazové nemocnice byli dovezeni dva zranění muži ten den v pět hodin ráno, bylo další pátrání už téměř zbytečné.

Dne 4. září následovalo hlášení pohraničníků, že oba muži byli identifikováni a že další vyšetřování přebírají jiné orgány. „V objasňování dalších okolností případu pokračují orgány Krajské správy SNB (Sbor národní bezpečnosti) Ostrava a odbor vyšetřování StB Brno...“ Ale to už byla jen rutina.

 

Ve stejném hlášení se ještě objeví jiná zpráva o pohraničníkovi, který dostal od turistů jedoucích z Rakouska láhev alkoholu na celnici, a když ji pak naráz vypil, spadl ze schodů a rozbil si hlavu. To byla také jen rutina.

Zatímco Jiří Jedlička ležel v nemocnici, policisté zpracovávali jeho otce. „Josef Jedlička starší kromě snahy o poskytnutí lékařské péče chtěl utajit úmysl jeho syna, a proto se s ním domluvil na dopravní nehodě. Některé svědky také nabádal ke křivé výpovědi. K vyšetřování zaujal rovněž negativní postoj – chtěl chránit svého syna.“

Jiřího ovšem ve skutečnosti ochránit nešlo. Ani nemusel spěchat z nemocnice. Jakmile se uzdravil, putoval za mříže. Na dva a půl roku.

Fotogalerie

Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef Kutra Josef