Stéla památníku Brána ke svobodě

Fictumová, Olga
16. 10. 1930 – 3. 6. 1953
Státní příslušnost: Československá republika
Místo narození: Tlustofousy, ČSR
Poslední adresa: Mariánské Lázně
Povolání: dělnice v pekárnách
Místo úmrtí: Valtice, ČSR
Příčina úmrtí: zabitá minou
Hrob:  
Souvislosti:  
Anotace:  
Příbuzní:  
Poznámky:  
Zdroj:  
Máte další informace? Napište nám, prosím. Děkujeme.

Událost

Útěk Olgy a Miroslava Fictumových v noci z 2. na 3. června 1953 vyvolal především otázku, proč si pro cestu na Západ vybrali právě tento úsek hranice. Oba žili v Mariánských Lázních v severozápadních Čechách a hranice do západního Německa byla nedaleko.

Jenže oni utíkali do Rakouska na jižní Moravě. Vybrali si k útěku úsek poblíž Valtic, na kopci nad městem se tyčí krásná kolonáda zvaná Reisna.

Ale mnohem důležitější bylo, že hraniční pásmo je zde úzké, protože osídlení sahá blízko k hranici. Mnohem blíž než v západních Čechách.

Miroslavu Fictumovi bylo v době útěku pětadvacet let, jeho manželka byla o dva roky mladší. Pracovala jako dělnice v pekárnách, a právě ona bude tou, která při útěku zemře.

Stane se jednou z obětí min, které pohraničníci nakladli podél železné opony. Se zaminováváním začali v roce 1952, tedy o rok dřív. To byla ta klíčová, osudová chyba.

Miroslav Fictum totiž na státní hranici kdysi sloužil. Tedy kdysi… V roce 1950 byl pohraničníkem na úseku u Vratěnína na Znojemsku. Myslel si, že hranice s Rakouskem je méně střežena, a tak se rozhodl jít tudy. A na tu jistou cestu za svobodou vzal manželku.

O tom, že se začalo s kladením minových polí, nevěděl. Za tři roky se toho ovšem změnilo víc. Jestliže v roce 1950 počet sloužících vojáků a příslušníků Sboru národní bezpečnosti na západních hranicích kolísal kolem pěti šesti tisíc, o tři roky později jich bylo přes osmnáct tisíc! Na úseku znojemské brigády, tedy na tom úseku, kde se Fictum pokusil o útěk, jich bylo k 1. říjnu 1953 celkem 1 822. Z toho 238 důstojníků, 128 důstojníků z povolání a 1 153 vojáků základní služby. Zbytek připadal na poddůstojníky základní služby, žáky poddůstojnických škol a civilní zaměstnance.

Jenže se změnila i samotná železná opona. Trojstěnný zátaras byl uvnitř posílen nakladenými minami. Ty se začaly pokládat přednostně v úsecích, kde se předpokládaly častější útěky. V úseku, který si Fictum vybral, miny už nakladeny byly.

Oba manželé postupovali zpočátku docela dobře. Šli opatrně tmou a po dvaceti třiceti metrech se vždy zastavili a naslouchali, zda není poblíž hlídka.

Nebyla.

Dostali se až k prvnímu drátěnému zátarasu, to bylo kolem půlnoci. Tam začal zkušený bývalý pohraničník roztahovat vodorovné dráty, aby jimi mohli prolézt. Nejprve poslal manželku. Netušil totiž, že právě mezi první a druhý plot byly nakladeny miny.

Jedna z nich vybuchla Olze Fictumové pod nohama.

„Když pravou nohou vkročila mezi první a střední stěnu, šlápla na minu, jejímž výbuchem jí byla utržena pravá noha do výšky téměř kolena a výbuchem miny byl také zasažen obličej Fictuma, který přikrčeně sledoval prolézání své manželky první stěnou. Způsob položení minového pole se plně osvědčil,“ píše velitel brigády major Josef Zoubek v hlášení na hlavní správu dne 12. června 1953.

Pohraničníci zaznamenali výbuch o půl jedné v noci. Rychle vyrazili na místo. Našli uprchlíka vedle těžce zraněné manželky. Ta leží na zemi a sténá. Pohraničníci vyzývají muže, aby se vzdal. Chtějí vědět, kolik jich celkem utíkalo. Dostává pouta a vojáci organizují pomoc.

Tedy jak se to vezme. Nejdřív pohraničníci vystřelili světlici a odešli na pozorovatelnu událost hlásit. Ti, kteří na místě hlídají, dostali zdravotnický balíček, aby těžce zraněné ženě poskytli pomoc.

Pak konečně přijede auto. Odváží ale jen lehce zraněného Miroslava Fictuma, protože se ukázalo, že manželku nemohou do auta posadit. Musí ležet. Takže jedou do nemocnice ve Valticích a odtud posílají sanitku.

Podle zdravotnického záznamu je Olga Fictumová přijata až v 1 hodinu 45 minut. Vypadá strašně. V lékařské zprávě chirurgického oddělení valtické nemocnice z 3. června 1953 se píše: „Pacientka přivezena ve velmi těžkém, šokovém stavu následkem výše popsaného zranění a popálení všech defektů se značnou ztrátou krve následkem traumatické amputace pravé nohy…“ A ještě: „Pacientka při přijetí mluví, dobře časově i místně orientována.“

O to hůř.

Operují ji okamžitě, ale zachránit ji už nedokáží. V 5 hodin 15 minut umírá.

Její manžel je mezitím také v nemocnici, hlídá ho pohraničník z povolání. „Aby nedošlo ke styku s ostatními pacienty v nemocnici,“ píše v hlášení velitel IV. praporu kapitán Stanislav Slezák. Ale také možná proto, aby se nešťastný Miroslav Fictum nedozvěděl, že jeho manželka zemřela. Tu informaci před ním totiž pohraničníci tají, aby to nezkomplikovalo další výslech. Pro jistotu ho večer odvážejí sanitkou do Znojma.

Tělo Olgy Fictumové bude okamžitě a tajně pohřbeno. „Jmenovaná Olga Fictumová byla pohřbena dne 3. června 1953 ve 13.30 za přítomnosti por. Ošťádala, velitele roty Valtice, dále na místě pohřbu byla přítomna žena hrobaře Anna Mlátilíková, která prováděla výkop hrobu a pohřbení za nemocného manžela, obecní sluha Malhotský František a odvozce mrtvých Horáček Josef. Hrob byl srovnán se zemí,“ píše velitel Slezák. Ještě zbývá informovat příbuzné a vyřadit jméno Olgy Fictumové z evidence obyvatel.

Stalo se.

Akce je hodnocena velmi dobře. Dva vojáci dostanou mimořádnou dovolenou. Sedm vojáků bude veřejně pochváleno. Ale nejlépe je hodnocen samotný nástražný systém. „Největší zásluhu na likvidaci narušitelů státní hranice má ženijní opatření, a to položení zemního minového pole. I když byly zemní miny dodány brigádě v omezeném množství, byly těmito přehraženy důležité směry v rámci brigády. Způsob kladení minového pole se v tomto případě plně osvědčil…“ hodnotí velitel Zoubek. A využil situace k tomu, aby požádal nadřízené o zaslání dalších min na přehrazení ohrožených úseků.

Fotogalerie

Fictumová Olga Fictumová Olga