Stéla památníku Brána ke svobodě

Hanák, Pavel
10. 7. 1941 – 17. 2. 1960
Státní příslušnost: Československá republika, národnost česká
Místo narození: Kostice, okr. Břeclav, ČSR
Poslední adresa:  
Povolání: dělník
Místo úmrtí: Poštorná, ČSSR
Příčina úmrtí: zabit elektrickým proudem
Hrob:  
Souvislosti:  
Anotace:  
Příbuzní:  
Poznámky:  
Zdroj: denní hlášení a vyšetřovací spis V-2178
Máte další informace? Napište nám, prosím. Děkujeme.

Událost

Pavel Hanák byl zabit elektrickým proudem v oblasti 27. roty Poštorná, úsek Německé louky. Uvedené informace pocházejí z denního hlášení a vyšetřovacího spisu V-2178.

Po provedeném šetření nařídil krajský prokurátor provést soudní pitvu v Brně. Následně bude provedena kremace v Brně. Matka byla o smrti syna vyrozuměna. Urna v případě dožádání bude vydána matce (Pavel Hanák má jenom matku). Dále pak bylo uloženo zpravodajským orgánům v součinnosti s OO MV sledovat, zda a jakou odezvu zanechá případ v osadě Kostice.

Příběh

Jako by ta věta mohla vysvětlit všechno: útěk, snahu dostat se na Západ i smrt. Smrt mladíka, který se jmenoval Pavel Hanák a jemuž bylo v době smrti pouhých devatenáct let.

Ta věta zněla takto: „Šetřením bylo zjištěno, že se jedná o mladíka s dobrodružnými sklony.“ Napsal ji do jinak strohého vojenského hlášení podplukovník Vladimír Pokorný, velitel brigády, když vysvětloval a popisoval nadřízeným Hanákovu smrt.

Byla strašná.

Pavel Hanák totiž umíral pomalu a dlouho na elektrické stěně československé železné opony. Elektřina proudila jeho tělem dvacet minut, než ji pohraničníci stihli vypnout. „Osoba ležela na dvou vodičích a třetí měla nad sebou, jakoby na hlavě. Osoba se nehýbala a vydávala ze sebe jen chrčení. Mezitím proti naší hlídce běžela hlídka z roty Lány za účelem prověřování zkratu a k místu usmrceného narušitele přiběhla o něco později než my,“ popsal ve své výpovědi voják František Hovorka, který nešťastného Hanáka v drátech našel.

V době, kdy se tragédie stala, byly součástí československé železné opony elektrické stěny, v nichž byl proud pod napětím až 6 000 voltů. Byly částí takzvaného trojstěnného zátarasu – dvě krajní drátěné stěny bránily přímému kontaktu s tou prostřední, která byla pod proudem. Smrtící napětí zabíjelo nejen uprchlíky, ale i pohraničníky a zvěř. Na stěnu smrti si budou stěžovat i sousední státy, a tak bude v roce 1965 vypnuta. Pět let po Hanákově smrti.

Hanák byl povoláním dělník, bydlel v Kosticích na jižní Moravě, na Břeclavsku, k hranicím s Rakouskem to neměl vůbec daleko. Vzdušnou čarou asi deset kilometrů. Hanák však zvolil složitější cestu přes okresní město. Jel vlakem do nedaleké Břeclavi a odtud se vydal opatrně k hranicím. Postupoval hlubokými lužními lesy, jenže si nevybral zrovna dobrý čas. Bylo to v polovině února, na zemi ležel sníh, zůstávaly v něm jeho stopy. A také bude muset nešťastný Hanák přeplavat či přebrodit řeku Dyji, což se nakonec ukáže jako osudné. Promočené šaty a tělo při kontaktu s dráty nabitými elektřinou přispějí k nevyhnutelné smrti.

Podle hlášení velitele Pokorného však Hanák útěk na Západ nejspíš nijak složitě neplánoval. K hranicím se vydal poté, co o Vánocích vyloupil místní obchod a byl povolán na pohovor s prokurátorem. K tomu však už nepřišel. Místo toho se vypravil na noční cestu k hranicím. Sníh nebyl nijak hluboký a možná mu pomáhal v orientaci – v noční zasněžené krajině někdy bývá lepší viditelnost.

Zpočátku se zdálo, že bude mít štěstí. Podařilo se mu dostat se nepozorován do pohraničního území, minul zámeček Pohansko a pak přebrodil Dyji. Ta sice tvoří hranici s Rakouskem, ale až o kus dál. V místě, kudy bloudil Hanák, tekla ještě ve vnitrozemí. Takže se uprchlík najednou ocitl před trojstěnným drátěným zátarasem.

Ještě před ním byl signální drát, kterého si včas všiml a překročil ho. Dostal se dokonce až k elektrickému zátarasu. Horní drát, který byl pod napětím, omotal kabátem a pokoušel se stěnu smrti přelézt. Jenže spadl a zůstal v drátech viset.

Tak ho nakonec i našli.

Lékař se poctivě pokoušel zachránit mladému muži život, jenže všechno trvalo děsně dlouho. Hanák uvízl v drátech a způsobil zkrat dne 17. února 1960 ve dvě hodiny a třicet pět minut v noci. Elektřina bude vypnuta až ve dvě pětapadesát. Dvacet minut bude v drátech pod napětím.

Pohraničníci navíc tělo nevyprostili a nemohli sami elektřinu vypnout. Museli zavolat na rotu. Jenže ještě předtím kontrolují stopy, zda není poblíž další uprchlík. Prohlídka okolí měla přednost. Doktor přijede na místo skoro až za hodinu. „Sanitní vůz byl přistaven v 3.10, na místo činu jsem přijel asi ve 3.25,“ vypovídal později lékař Svatopluk Čech. „V drátěném zátarasu mezi první a druhou stěnou bylo tělo muže, který navenek nejevil známek života. Ležel na břiše, ruce pod tělem, a v této poloze celým tělem spočíval na spodních dvou vodičích. Hlava zvrácená nazad ležela na třetím vodiči, zachycena za vlasy. Přes vrchní vodiče byl přehozen kabát,“ popisoval lékař. Nevypadalo to zrovna dobře, ale nevzdal se. „Jelikož byla naděje na úspěch oživovacích pokusů, uvolnil jsem hlavu zasaženého odřezáním vlasů a tělo položil do polohy naznak…“

Lékař se bude snažit ještě déle než hodinu. Dává muži injekci na povzbuzení. Pokouší se o umělé dýchání. Jenže nejspíš to v té chvíli bylo už zbytečné. Když se začínají objevovat mrtvolné skvrny, nezbývá než konstatovat smrt. „Uvedl jsme mrtvolu do původní polohy a vyčkal příjezdu prokurátora,“ psal lékař.

Jenže případ bude mít ještě dohru. Ukazuje se, že dvacet minut na vypnutí vysokého napětí je opravdu příliš dlouhá doba. Dne 11. března 1960 shrnuje major Vladimír Koudela situaci pro ženijního náčelníka a doporučuje instalovat na příslušný úsek nové zařízení, kterým by bylo možné elektřinu vypnout. Ale současně píše: „Narušitel byl promočen po překonání Dyje, záchrana byla vyloučena!“ Nezbývá než vyřídit některé formality. Tělo Pavla Hanáka s patrnými znaky po zásahu elektrickým proudem bude spáleno. „Pokud jde o pohřbení mrtvoly, bylo s prokurátorem dohovořeno, že bude v Brně provedena jeho kremace a popelnice bude v případě dožádání vydána matce,“ píše velitel brigády Pokorný.

Opravdu napíše slovo „popelnice“.

Hanákova maminka se už mezitím o smrti svého syna dozvěděla. Dostala i synovy osobní věci. Nejspíš se nezhroutila, protože Pokorný to popsal takto: „Vyrozumění proběhlo vcelku bez rušivých jevů.“

A ještě tu byl jeden úkol: zpravodajci dostali příkaz sledovat, jakou odezvu bude mít mladíkova smrt v jeho rodné obci. V Kosticích.

Fotogalerie

Hanák Pavel Hanák Pavel Hanák Pavel Hanák Pavel Hanák Pavel Hanák Pavel Hanák Pavel Hanák Pavel Hanák Pavel Hanák Pavel