Stéla památníku Brána ke svobodě

Vymětalík, Vladimír
1. 1. 1941 – 29. 8. 1967
Státní příslušnost: Československá republika, národnost česká
Místo narození:  
Poslední adresa:  
Povolání:  
Místo úmrtí: Mikulov, ČSSR
Příčina úmrtí: zastřelen
Hrob:  
Souvislosti:  
Anotace:  
Příbuzní:  
Poznámky:  
Zdroj:  
Máte další informace? Napište nám, prosím. Děkujeme.

Událost

Život za broskve

Jihovýchodně nad Mikulovem se zvedá Svatý Kopeček. Na něm mají mikulovští vinice a ovocné sady. Za totality tam mělo broskvový sad i JZD. Právě ten se 29. srpna 1967 rozhodl navštívit šestadvacetiletý Vladimír Vymětalík se svou přítelkyní, aby si tajně natrhali broskve pro sebe a její dvě děti. Na motorce dojeli k vinohradům a přes rokli došli do zmíněného sadu. Žena si utrhla asi dvacet broskví a pak, snad v určité předtuše, řekla společníkovi: „Laďo, pojďme pryč, já se bojím!“ Ve své prvotní výpovědi po akci Pohraniční stráže uvedla:

„Stále jsem měla dojem, že někdo kolem sadu obchází, avšak nikoho jsem neviděla ani neslyšela. Přesto jsme se vraceli na cestu k motorce. Když jsme ušli asi sto metrů, uslyšeli jsme za sebou dupot. Vymětalík vykřikl: Hlídač, utíkej! Nato Vymětalík počal utíkati, přičemž mě v sadě předběhl, a to proto, že jsem měla obuty vietnamky. V tom okamžiku, kdy jsme se rozběhli k akátovému lesíku a k rokli, kde jsou naházené zbytky odpadu, slyšela jsem volati mužský hlas: Stůj! Já jsem se otočila, upadla jsem a zůstala sedět na zemi. Vymětalík běžel dál a již jsem ho neviděla. Po upadnutí jsem zůstala sedět na zemi v akátovém porostu a již bosá, jelikož jsem ztratila vietnamky. Otočila jsem se a viděla jsem od spodní polní cesty, kde jsme trhali broskve, přibíhati osobu, a když tato osoba doběhla ku mně, zjistila jsem, že se jedná o vojína pohraniční stráže. Ten se u mne zastavil, mířil na mne samopalem, nic nepromluvil a volal na dalšího příslušníka pohraniční stráže, který běžel po mezi nad akátovým porostem: Utíkej, utíkej za ním! Já jsem stále seděla na zemi a nade mnou stál vojín pohraniční stráže se samopalem. Dále jsem v této chvíli slyšela volání: Stůj! Nato jsem zaslechla střelbu a po vystřelení ticho, zase vystřelení a ticho. Jestli to bylo vícekráte než třikrát, nemohu přesně udat, ale pak jsem slyšela dávku střelby ze samopalu. Co se dělo dále na horní polní cestě po okamžiku, kdy Vymětalík ode mne odběhl, nevím. Po ukončení střelby jsem řekla tomu vojínu, aby nestřílel, že prchající byl se mnou na broskvích, ale on mně neodpověděl a stál dále nade mnou. Později mně řekl: to se uvidí. Poté vojín, který mě střežil, mi dovolil vystoupnout z akátových keřů a před ním jsem šla přes smetiště na horní polní cestu. Později na dotaz dalšího vojína, zdali se jedná o společníka na broskvích, co leží opodál na cestě, jsem řekla, že ho nevidím, a po příchodu k němu jsem potvrdila přítomným vojínům, že je to ta osoba, která se mnou byla na krádeži broskví.“

Jak viděla průběh incidentu hlavní osoba, střelec vojín Melich, vypovídá protokol z téhož dne: „Dne 29. 8. 1967 v 02.30 hod. byla vyhlášena pohraniční akce u PS útvaru Mikulov. Část pohraničníků byla vyslána k přehrazení státní hranice, část do pátrací skupiny a část pohraničníků do clony k přehrazení pravděpodobného postupu narušitelů směrem do vnitrozemí. Do této clony jsem byl mimo jiných pohraničníků zařazen já s vojínem Kuželem, abychom střežili prostor u ořechu na polní cestě mezi broskvovým a meruňkovým sadem JZD Mikulov, jižně pod Svatým Kopečkem. Na místo určení jsme byli odvezeni s vojínem Kuželem. Asi kolem 3.40 hod. jsem jako velitel hlídky vydal vojínu Kuželovi rozkaz k nabití zbraně a určil jsem pozorovací úseky. Asi o 4.30 hod. mně hlásil vojín Kužela, že v prostoru broskvového sadu zjistil dvě osoby, které přicházejí broskvovým sadem směrem od státní hranice. [Lživé tvrzení, protože Vymětalík s přítelkyní museli jít do sadu směrem ke státní hranici, tedy směrem k hlídce z vnitrozemí. Ani při návratu nešli od státní hranice, ale vzdalovali se od hlídky, která byla v tom okamžiku za nimi.] Po uběhnutí asi sedmdesáti metrů jsem zjistil na vzdálenost asi třiceti metrů, že příkopem, ve kterém je smetiště, prchá někdo směrem severním do vinohradu u horní polní cesty. Zjistil jsem, že jde o muže, který nesl v ruce nějakou kabelu. Když tato osoba dosáhla horní polní cesty, na moji výzvu a po varovném výstřelu se nezastavila a utíkala dále po cestě. Ani na třetí varovný výstřel do vzduchu se pronásledovaný nezastavil, a proto jsem proti němu použil zbraně, ze které jsem vystřelil krátkou dávku na spodní okraj těla, na jeho nohy. V tuto dobu jsem byl od prchajícího muže asi padesát metrů. Po této dávce prchající muž padl na levou stranu cesty a zůstal ležet na zemi, hlavu položenou na chrastí. Doběhl jsem k ležícímu muži a zjistil jsem, že nejeví známky života a z pravé nohavice mu vytéká krev. Podle mého mínění jsem vůči prchajícímu neznámému muži postupoval dle služebních předpisů. Použil jsem zbraně oprávněně proto, že jsem byl v domnění, že jde o narušitele státní hranice, který se snaží uprchnout, a proto, že na moje výzvy nezastavil, ačkoli musel volání a výstřely dobře slyšet.“

Že jeho mínění bylo jednoznačně v rozporu s předpisem, protože podle něj nesměl pohraničník střílet mimo hraniční pásmo, už nikoho nezajímalo. Naopak příslušná prokuratura usnesením zastavila trestní řízení formálně zahájené proti střelci.

Ani dnes nemůže být nikdo stíhán, neboť se nepodařilo najít autora usnesení, které navíc ani nebylo podepsáno.

Materiál zpracován Adolfem Rázkem z vyšetřování ÚDV PČR.

Fotogalerie

Vymětalík Vladimír Vymětalík Vladimír